TRHLINA

“Filosofie je nástroj, který nám umožňuje pochopit, co to znamená transformace systému, vytyčuje nový prostor, co může změna být. Pokud se podle nás svět skládá z jednotlivých atomických částí, které se mezi sebou nacházejí ve vztazích, které jsou druhotné, dojdeme k jinému pojetí změny, než když budeme chápat svět jako proces, dynamiku - v takovém pojetí se změna stane něčím, co je samotou podstatou světa. Např. v ekologické ekonomii už pojem ekonomika je založený na tomto principu změny, kde sebe,

“Je ideální, když se sucho řeší zdola i shora, někde se to protne. Tlak shora u nás chybí. Problém je izolovanost různých rovin řešení, je třeba usilovat o to, aby vznikaly platformy, které budou propojovat různé aktéry. Důležitá je angažovanost občanů, aby si lidé všímali, co se děje a zajímali se o to, co mohou změnit. Záleží na každém z nás. Adaptační opatření problém neřeší, klíčová je mitigace. Úkolem klimatického hnutí je nechat zaznít také hlasy marginalizovaných.”” Poslechněte si rozhovor s

Ustupuje napětí v globální krizové situaci anebo sílí? Má a měla se občanská společnost stavět vůči řešení pandemie jinak než při (ne)řešení klimatické nouze? Jsou protestní trhliny proti systému vládních opatření, výrazné v Německu či USA, legitimní? A jaké dopady má sociální izolace na různé sektory práce? Co za potíže odhalila a zviditelnila pro další, urgentní řešení? „Opakuje se teď, že pandemie ukázala, že vlastně není potřeba tolik pracovat. Já si ale vůbec nejsem jistá, jaká část společnosti

“Nestačí protestovat a apelovat na politiky, na to už je pozdě. Klimatické hnutí by mělo budovat vlastní sítě, aby, až dojde k nějakému kolapsu, fungovala vzájemná pomoc - nejen v našich malých komunitách, ale i ve čtvrtích, ve městech a na vesnicích. Musíme rozvíjet vztahy, které nejsou založené na konkurenci a soutěžení. S budoucími sociálními, ekonomickými nebo klimatickými krizemi se můžeme vypořádat jenom skrze kolektivní jednání, podobně jako jsme se vypořádali s pandemií. To znamená, že

"Kulturní konflikt je vytváření narativu, že změna klimatu je ve skutečnosti spiknutí elit; vymýšlení řešení, jejichž náklady ponesou ti nejzranitelnější. V jeho jádru ale stojí sociální problémy a nerovnosti. Klimatické hnutí musí komunikovat s těmi, kdo se cítí spravedlivým přechodem ohroženi, s lidmi z těžebních regionů, v exekucích, na hranici chudoby. Na klimatickou krizi se nabalují všechny problémy, co jsme jako společnost nasbírali. Pokud politici neumí vyřešit chudobu, jak jim máme věřit,

Jakým způsobem si klasický filolog a historik Lubor Kysučan vykládá současnou krizi vyvolanou na jednu stranu koronavirovou pandemií, a na druhou stranu navíc podpořenou velikými nerovnostmi v celosvětové lidské společnosti a prohlubující se klimatické krizi? Jaké pandemie ve starověku postihly lidskou společnost? A co se z nich můžeme naučit? Lubor Kysučan je docentem klasické filologie a historie a na katedře Environmentálních studií v Brně vyučuje předmět Etika starověkých civilizací. Zabývá se v

"Klimatické hnutí by se mělo propojit s technologickou sférou, s novými aktéry, kteří se mobilizovali díky koronavirové krizi, ať už to je akademický nebo komerční sektor. Neměli bychom se spoléhat na technologická řešení, ale na druhou stranu tito lidé ukázali citlivost pro současnou dynamiku technologického vývoje a umí přemýšlet v širších sociálních souvislostech." V druhém díle podcastu Trhlina jsme se ptali socioložky Terezy Stöckelové na to, jak koronavirová krize může proměnit společnost a

"Nepotřebujeme přemýšlet nad zkracováním pracovní doby, ale nad tím, co míníme prací. A proč ji děláme. Kdybychom měli zajištěné základní potřeby, tak bychom práci pro peníze dělat nemuseli a pak bychom mohli dojít k tomu, co pro nás práce vlastně znamená." V prvním díle nového podcastu Trhlina jsme si o nerůstu povídali s britským ekologickým ekonomem Clivem Spashem. Rozebrali jsme motivace českých politických hráčů blokovat evropský Green Deal, problematiku sezónních pracovníků